Nejistota
Bloudíš v nejistotě
Tam je krásné malé kotě
Leží na svých zádech
Ty udělej hluboký nádech
A nezapomeň výdech
Na perutích andělů
Budeš cítit jistotu
I když budeš se vznášet vzduchem
Nejistota tě přestane ovládat
Ničím nebudeš strádat
Myslíš, že se schováš
Ne, na Zemi to dokaž
Jít sám
Jít životem sám
Není nikterak lehké
To nechci, neznám
Je tvou častou odpovědí
Až sama sobě u zpovědi
Dáš volnost letícího
Opeřence božího
Pak pochopíš
V čem spočívá kříž
Tvého vlastního bytí
Poznáš
Že na cestu ti někdo svítí
Nechce, abys zakopnul
Ty víš, že nejdeš sám
I když se to mnohým zdá
Že On pravdu nezná
Světlo
Kam půjdou nohy mé
Pro koho srdce zaplane
Pro koho tu jsem
Já vnímám jen
Tu černou barvu
Která je taky barvou smutku
Ale také barvou síly
Kdepak bychom byli
Bez vnímání světla
Tvoje srdce zteplá
Při pomyšlení na ně
Zahoď svoje zbraně
Milejší je barva bílá
Ty jsi lásku ukryla
Zahalila tmavým závojem
Jsi teď Jeho nástrojem
Pramen duše
Kde tvoje duše pramení
Možná v nitru tvé ženy
Proč jsi ji tak zneuctil
Proč jsi ji tak ponížil
Co ti ona udělala
Už tolik slzí vyplakala
Teď se schovává
Ani ti nezamává
Ten najdu pramen
Půjdu oklikou nebo zadem
Proč má pořád trpět
Ona chce konec
Konec svého bytí
Jenže sama nerozhoduje
Radši svoji duši sytí
Slovy víry a naděje