Básně Lucie Mallardové

Nejistota

Bloudíš v nejistotě

Tam je krásné malé kotě

Leží na svých zádech

Ty udělej hluboký nádech

A nezapomeň výdech

Na perutích andělů

Budeš cítit jistotu

I když budeš se vznášet vzduchem

Nejistota tě přestane ovládat

Ničím nebudeš strádat

Myslíš, že se schováš

Ne, na Zemi to dokaž


Jít sám

Jít životem sám

Není nikterak lehké

To nechci, neznám

Je tvou častou odpovědí

 

Až sama sobě u zpovědi

Dáš volnost letícího

Opeřence božího

Pak pochopíš

 

V čem spočívá kříž

Tvého vlastního bytí

Poznáš

Že na cestu ti někdo svítí

 

Nechce, abys zakopnul

Ty víš, že nejdeš sám

I když se to mnohým zdá

Že On pravdu nezná


Světlo

Kam půjdou nohy mé

Pro koho srdce zaplane

Pro koho tu jsem

Já vnímám jen

Tu černou barvu

Která je taky barvou smutku

Ale také barvou síly

Kdepak bychom byli

Bez vnímání světla

Tvoje srdce zteplá

Při pomyšlení na ně

Zahoď svoje zbraně

Milejší je barva bílá

Ty jsi lásku ukryla

Zahalila tmavým závojem

Jsi teď Jeho nástrojem


Pramen duše

Kde tvoje duše pramení

Možná v nitru tvé ženy

Proč jsi ji tak zneuctil

Proč jsi ji tak ponížil

Co ti ona udělala

Už tolik slzí vyplakala

Teď se schovává

Ani ti nezamává

Ten najdu pramen

Půjdu oklikou nebo zadem

Proč má pořád trpět

Ona chce konec

Konec svého bytí

Jenže sama nerozhoduje

Radši svoji duši sytí

Slovy víry a naděje