Květinka
Je krásná, je velká.
Umí francouzsky, německy a italsky,
umí se obhájit,
umí i něco pěkného říci,
má však čas na lásku,
vždyť při prvním polibku ihned omdlévá.
Pane Bože ochraňuj ji,
snad nevyhoří, nevyhoří, nevyhoří, že jo…
… myslí všichni.
Nemám čas na slzy,
nemám čas na práci,
nemám čas na květiny,
nemám čas na lásku,
něco přijde hned,
něco brzy,
je třeba čekat,
básník může být i drzý.
Odpověď
Nasycený je můj svět,
až po krk, až po uši,
snad se s tak velkým
a nasyceným břichem
ani chodit nesluší,
já nemám čas stále myslet
na něco a na někoho,
že nemám čas ani závidět
a sledovat kdekoho.
Jednou mně mé myšlenky určitě uletí,
proč nenaučil jsem se raději střílet,
přestože prožil jsem už mnoho,
nemohu ani dnes střílet do dětí.
O Praze
Každý mi nadává,
a nic mi nedává.
Každý jenom bere,
na hlavu mi sere.
Již si nenechám srát na hlavu.
Miluji Prahu.
Těch zážitků z cest již bylo dost,
již jich bylo mnoho a všelijakých,
měl bych se smát, ale nemohu,
přestože jsem šel i po cestách i všelijakých,
zla bylo vždycky mnoho,
a o dobru tady mluvit nebudu,
a každý den je jiný a každý člověk je všelijak jiný,
to ti ani vypovědět nemohu,
ale na každé chvíli milý člověk čeká,
to je dobré vědět a dobré je také vědět,
jak uchopit jeho lásku.
Můj život se skládá
ze dnů a ze slůvek,
které říkám já,
nebo je říkáme oba,
je třeba nečekat
na nikoho.
Hledáš Boha…
Obyčejná neděle,
maminka se urazila,
bratr se rozčílil,
protože husa se připálila,
tolik krásných chvil,
tak hledám kousek té pěkné neděle,
toho překrásného dne,
všechno už bylo řečeno,
a já nemám koho pochválit,
ty lidi, kteří se k nám nejvíce mají,
já bratr i maminka už nemáme rádi.
Tak to je.