„Když jdu po ulici, je možné sem tam najít na chodníku drobásek, anebo když chodím kolem prázdných vozíků, občas v nich někdo zapomene pětikorunu,“ říkal mi Bedřich v bistru…

Jedna věc, kterou uměl Béďa dobře, byla šetřit peníze. Věděl, že v ČSOB u Domu umění je v automatu zrnková káva s mlékem jen za osm korun a že v Dámě Pykové je levná čepovaná bezinka…

„V oboru jsem jen paběrkoval, ale když jde o to, jak škudlit peníze, tak v tom jsem eso s dvacetiletou praxí. V ničem jiném nejsem tak dobrý. Ale mám své meze. Na Náměstí Republiky sedává a žebrá o dvě, tři korunky jedna paní a to já bych nedělal, to bych měl strach, že mně někdo uvidí,“ říkal u kofoly…

…A já jen zíral. A pak jsem zaplatil a vydal se za tou žebračkou na Náměstí Republiky dát jí ty dvě, tři korunky nebo rovnou pětikačku.