No, no básně

Hovno je všude rovno,

ale láska, naděje a krása

je všude jiná.


Měj radost

z každého vyřčeného slůvka

ve tvůj prospěch.

 

Měj radost

z každé kapky v moři,

která se obarví podle tebe,

 

třebaže to bude dlouhá cesta

bez konců a začátků,

 

počkej, až ti vše odepřou,

a pak hledej nebe.


Rozčílil se tak,

že nevěděl, proč se rozčílil.

 

Oblékal se tak dlouho,

že nevěděl, že je oblečený.

 

Miloval tak dlouho,

že už nevěděl, co je to láska,

 

a začal ve skrytu duše vše nenávidět.

 

Kolem stolu přeletěla elektrická jiskra,

a začal se sám nad sebou stydět.


Někteří mladí lidé nemohou už začerňovat jízdní řády,

tak začerňují sami sebe,

spotřebuji k tomu hodně šťávy,

a vlak přesto jede.


Umím vařit,

umím uklízet,

umím topit,

 

umím psát i kreslit.

 

Umím věštit.

 

Ale doma nikdo není prorokem.


Je těžké obhájit protichůdné názory

v jednom pokoji.


Pomalu usychám,

usychá můj květ,

a zalévat nechce nikdo,

mohl bych se vším skončit

a jít do nikam,

 

ale já nevykolejím,

přestože slyším tolik strachu

ze všech stran.