Letní
Pluj si nebem mráčku bílý, modrým nebem si pluj. Vítr tě popostrkuje, ty nemusíš dělat nic. Tak jako když loďku unáší proud klidné řeky, tak si po nebi pluj.
A až tě slunce rozpustí a po tobě zůstane jen mlhovina a nakonec nic – pak ještě chvíli budu vzpomínat na tebe, než i ta vzpomínka vyprchá a blankytné bude zase nebe.
Podzimní
Na pasece roste hřib už asi týden a je schovaný v trávě. Už vyměkl a tak zrovna není k jídlu. Ale pase se na něm docela velký slimák a je pěkně přisátý. Neblbni, říkám si, a nech ten hřib být. Ale stejně ho vytahuji ze země a jak je už tak rozplizlý, tak ho vyhazuji. Ještě hledám, jestli nemá brášku a pak vycházím z lesa s košíkem plným tak napůl. Je už konec září a mě houbaření pořád ještě baví, přemítám. Vracím se do chalupy a pak skoro usínám a večer ještě seču trávu a po jídle jdu v devět spát.
Ráno řežeme dřevo a snad to stihneme, páč to vypadá, že možná bude pršet…