Mám krásnou nemoc
a tou žiji,
ještě mě baví tiše usínat
a hledat prostou poezii
a učit se nad sebou samým procitat.
Jednou proměním starý maminčin šátek
za krabičku popálených slov.
Již cítím ve své duši zmatek
a nechci, nechci na hřbitov.

Rána jsou stejná,
večery trojbarevné.
Večer někdo nejlépe ukrojí
kousek modré oblohy,
o kterou již nikdo nemá zájem.