V kině

„Jé Béďo, já jsem tak ráda, že jsme dnes v kině.
Já taky Petro, já ti dám pusu.
Jen mi ji děj, ale pozor, aby nás neviděla paní uvaděčka.
Jé pozor, pozor, paní uvaděčka.
Prosím vás, nepusinkujte se nám tady, necumlejte se nám tady,
nemilujte se nám tady.
My na to milování máme zvláštní upozorňuju
zvláštní české a zahraniční umělce a draze je platíme.
Nefušujte jim do toho!
Prosím!“

Opiové doupě

Je tam opiové doupě. Ach ano. Rychle ven. Musíme vás potrestat. Jak nás chcete potrestat. Dáme vás do vězení.
Nestačily by náramky a domácí vězení. Ale možná že by to stačilo.
Ubytujeme vás doma. Budete moci pracovat na zahradě. Již tam dozrává rybíz, dozrávají višně a jahody.
Ale vždyť už je na to ovoce nejvyšší čas.
Uvaříme si ovocné víno.
A zas to bude opiové doupě.
Tak tento příběh nemůžeme skončit.
Mohli byste třeba vyrábět marmeládu.
Ano, marmeládu, ano to ano.
Tak kde jsou ty marmeládovny?
Dříve tu bylo opiové doupě.
Zbude na mě trošku jahodové marmelády také?
Ano.

První pomoc

Jé ten muž leží, píchneme do něho a tak mu poskytneme první pomoc.
Máš nůž, jehlici, nebo vidličku.
Tak píchej.
Je krev teče.
Krev neteče.
Tak něco říkej.
Rychle.
Krev se asi zastavila.
Muž umřel.
Poskytli jsme mu první pomoc.
Že ano?
Ano.

Ráno věnuji poezii,
aby bylo šťastné.
Večer věnuji zas společenským hrátkám
mezi osmi – dvanácti očima.
Ten nalezený šestiúhelník nechci ztratit –
– ty, já, ona, on a ještě dva neznámí.