O budoucnosti
Auta bez řidičů.
Prodejny bez prodavačů.
Peněženky bez peněz.
Ani ten týpek
neřekne vám vtípek.
Proč jsi sem člověče vlastně lez.
Měl jsem problémy.
Byl jsem v nemocnici,
jídlo umělé,
sestry se řehtaly,
pořád se mě ptaly,
co bych si přál,
ale odpovědět že může
pouze pan doktor,
který není.
Stěžování
Dost bylo stěžování!
Ale občas někoho prásknu
přes prsty i přes hubu,
když si o to žádá,
ať je to, kdo je to,
hledám pořádek a bezpečí,
někdy je to k breku,
krásy stále ubývá,
a samota nemusí být vždy zlá.
Věčné krmení stresu.
Umělý problém
Koupil jsem si los za 50 Kč, vyhrál jsem 50 Kč.
Úřednice na poště mi ho však nechtěla nebo nemohla vyplatit.
Šel jsem tedy do trafiky, šel jsem tam i tam i na jinou poštu,
cestou jsem potkal hodně hrozných lidí,
až se nade mnou smilovala jedna krásná holka na benzínové pumpě,
kde byla také Sazka a sepsala se mnou reklamaci,
kvůli které jsem si musel ještě zajít domů pro číslo účtu.
Výhra mi přišla do deseti dnů, vyšlo mi to v kartách.
50 korun už nemám,
ale protivnou a neschopnou poštovní úřednici
vidím stále před sebou.
Nebudu jmenovat.
Hledání ztracené věci
Jestliže se nám stane ta nemilá věc, že se nám ztratí naše milá a potřebná věc,
začínáme běsnit, začínáme zoufat, začínáme ji hledat. Prohledáme všechny šuplíky i ty,
které nám nepatří. Vyhážeme všechny věci ze skříní, obrátíme zkrátka dům, chatu i auto vzhůru nohama.
Jsme již klidnější a začínáme uvažovat, kde jsme tu naši potřebnou věc viděli naposledy.
Jestli to bylo v místnosti, jak velká byla ta místnost? Kolik lidí bylo v té místnosti s námi,
když jsme naposledy viděli tu naši malou potřebnou věc? Pomalu si vzpomínáme,
ale ještě nevíme jestli jsme ji naposledy viděli u dveří, u okna nebo na stole?
Tiše vzpomínáme, co vlastně bylo na tom stole? Byly tam peníze, karty nebo ovoce?
Pomalu si vzpomínáme jaké měly ty osoby šaty a vlasy a jestli vůbec byly v té místnosti
se mnou, kde se stala ta nemilá věc. Pomalu a tiše si snažím vybavit třeba jaké měly
známky z kreslení na konci třetí třídy obecné školy.
Myslíme si, že jsme předem ztraceni, ale všechno spěje,
ač tomu nic nenasvědčuje, všechno spěje k tomu,
abychom tu ztracenou věc vzápětí s radostí našli.