Ve stínu noci uzřím světlo. Osvítí mne celou,
usuším květy růže na kamnech a rozsypu je na chodník,
na obloze plavou labutě a na hladině prochází se koník,
setřu slzu po Wolfgangovi, přitulím se, zívnu a vzpomenu si na ty zlaté časy,
kdy Bože chodila jsem do chrámu za Tebou, jen tuším co bude, co budeš, co bude se mnou?
Věřím, že jsi se mnou! Dám suchou růži na polštář, Ty Bože obejmeš mne celou.