Lukášovy hodinky byly už vybité, potřebovaly novou baterii. Zajel na Polikliniku Hrabůvka, v suterénu je tam starý pan hodinář, za pár korun ti je znova rozeběhne a za ušetřené peníze si můžeš dát ve vestibulu kávu z automatu, potom se vracíš, v tramvaji je horko a sedíš tak, aby na tebe nesvítilo slunko.

Doma se přezuješ, skoukneš teletext, uděláš si kávu a zkoušíš napsat něco úchvatného, co by bylo ke čtení a jde ti to samo…

Koukáš se z okna na ulici, sleduješ lidi a pak jedeš ukázat ty hodinky své holce, že zase fungují, přes půl města. Nechce se ti od ní domů a tak jste spolu celou noc.

A potom je nové ráno, celý den máš před sebou a hodinky ti zase ukazují správný čas.